Vydal jsem svoje první klavírní album, moje první úspěchy. Příjemný poslech.
Potůček [2005]
Původně jsem ji hrál jako improvizaci, pevná forma se ustalovala více než rok. Chtěl jsem, aby měla netradiční rytmus, což se mi myslím celkem podařilo, protože i já jsem párkrát na začátku skladby tápal, kdy je první doba. Potůček v ní vidím pro její neustálý pohyb – také voda v potůčku se nikdy nezastaví, maximálně se několikrát přetočí pod kamenem. A časem se z potůčku stává potok nebo dokonce řeka. Zazněla na Lanškrounském Jamu a na mém absolventském koncertě.
Na skleničku [2007]
Když jsem vymýšlel tuto čtyřruční (nebo spíš tříruční) skladbu, byl jsem již druhým rokem pryč ze ZUŠ, ale na Lanškrounský Jam jsem byl přizván, abych zahrál společně nejakou skladbu s mojí sestrou. Snažil jsem se vytvořit barovou atmosféru, zároveň napsat jednoduchou melodii, aby se jí Monika bez problému rychle naučila – noty ještě nebyly hotové a koncert se neúprosně blížil. Díky tomu se skladba jeví jako nedokončená, končí modulací do úplně jiné tóniny a stylu.
Smutná etuda [říjen 2009]
Každého autora ovlivní jeho osobní život, nejinak to bylo i se mnou. Na tanečních lekcích jsem se vážně seznámil s jednou slečnou, které jsem po třech letech dal sbohem. Své emoce jsem po měsíci přenesl na notový papír a tím vznikla skladba. Od té doby vím, že veškeré smutky a radosti mohu díky klavíru převést na (alespoň pro mně) krásnou hudbu. Moje sestra si jí původně přála hrát na svém absolventském koncertě, ale nakonec si vybrala jinou.
Barvičky [červen 2010]
Sedl jsem ke klavíru, měl v hlavě úvodní (a závěrečný motiv) a začal hrát. Po tříhodinové improvizaci jsem vzal nůžky, roztříhal a poslepoval nejlepší části, jako když se stříhá film. Vzal jsem tak pár barev a namaloval velký obraz, ke kterému mě částečně inspiroval Keith Jarret svým koncertem v Kölnu.
Pohlazení [srpen 2010]
Vznikala pár dní po návratu z LJD v Přerově. Chtěl jsem vyjádřit svoje příjemné pocity něčím opravdu jednoduchým. Horečně jsem uvažoval, zda tuto melodii nemám zahodit, protože byla tak jednoduchá, že se mi rychle ohrála. To jsem zjistil, když jsem se dlouho pokoušel obohatit základní melodii, který není tak výrazná, ale po několika týdnech se mi začala líbit taková, jaká je. Aby se člověku líbila, musí si k ní prostě najít cestu. Koneckonců i pohlazení je jen obyčejný dotek a příjemný pocit si z něj vytváříme sami ve své hlavě.
Věnováno MM